1 Korinťanům
11:1 Buďte mými následovníky, jako i já jsem Kristův.
11:2 Nyní vás chválím, bratří, že na mne ve všem pamatujete a ostříháte
obřady, jak jsem je předal vám.
11:3 Ale chtěl bych, abyste věděli, že hlavou každého člověka je Kristus; a
hlavou ženy je muž; a hlavou Krista je Bůh.
11:4 Každý, kdo se modlí nebo prorokuje a má zahalenou hlavu, hanobí
jeho hlava.
11:5 Ale každá žena, která se modlí nebo prorokuje s odkrytou hlavou
hanobí hlavu její, nebo jest všecko jedno, jako by byla oholena.
11:6 Není-li totiž žena přikryta, ať je i ostříhána
hanba pro ženu být ostříhána nebo oholena, ať je přikryta.
11:7 Člověk by si totiž neměl zakrývat hlavu, protože jím je
obraz a sláva Boží, ale žena je slávou muže.
11:8 Muž totiž není z ženy; ale žena muže.
11:9 Ani muž nebyl stvořen pro ženu; ale žena pro muže.
11:10 Z tohoto důvodu by žena měla mít moc na hlavě kvůli
andělé.
11:11 Ale ani muž není bez ženy, ani žena
bez člověka, v Pánu.
11:12 Nebo jako jest žena z muže, tak jest i muž skrze ženu;
ale všechny věci Boží.
11:13 Posuďte sami: je hezké, když se žena modlí k Bohu nepokrytě?
11:14 Ani sama příroda vás neučí, že když má člověk dlouhé vlasy, má to
je mu hanba?
11:15 Má-li však žena dlouhé vlasy, je to pro ni sláva, neboť její vlasy jsou
dal ji za kryt.
11:16 Pokud se však někomu zdá, že je svárlivý, ani my nemáme takový zvyk
církve Boží.
11:17 Tím, co vám oznamuji, vás nechválím, že jste přišli
spolu ne k lepšímu, ale k horšímu.
11:18 Především, když se scházíte v kostele, slyším to tam
být mezi vámi rozdělení; a částečně tomu věřím.
11:19 Neboť mezi vámi musí být také hereze, které jsou schváleny
se mezi vámi může projevit.
11:20 Když se tedy sejdete na jedno místo, není to k jídlu
Večeře Páně.
11:21 Nebo když jí jeden každý sám před sebou večeři, a jeden jest
hladový a další je opilý.
11:22 Cože? Zdaliž nemáte domů k jídlu a pití? nebo vámi pohrdat
Církev Boží a zahanbit ty, kteří tak neučinili? co ti mám říct?
mám tě v tom chválit? Nechválím tě.
11:23 Přijal jsem od Pána to, co jsem vám také dal,
Že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb:
11:24 A když vzdal díky, rozbil ji a řekl: "Vezmi, jez, to je."
mé tělo, které se pro tebe láme: to čiň na mou památku.
11:25 Stejným způsobem také vzal kalich, když povečeřel, a řekl:
Tento kalich je nový zákon v mé krvi: toto čiňte tak často, jak jste
pij to, na mou památku.
11:26 Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete tento kalich, ukazujete
Pánova smrt, dokud nepřijde.
11:27 Kdo by tedy jedl tento chléb a pil tento kalich
Pán, nehodně, bude vinen tělem a krví Páně.
11:28 Ale ať člověk zkoumá sám sebe, a tak ať jí z toho chleba a
pít z toho poháru.
11:29 Neboť kdo jí a pije nehodně, jí a pije
zatracení sobě samému, aniž by rozeznával tělo Páně.
11:30 Mnozí jsou mezi vámi slabí a nemocní a mnozí spí.
11:31 Kdybychom se chtěli soudit, neměli bychom být souzeni.
11:32 Ale když jsme souzeni, jsme trestáni od Pána, abychom neměli
být odsouzen se světem.
11:33 A tak, moji bratři, až se sejdete k jídlu, zůstaňte
další.
11:34 Má-li kdo hlad, ať jí doma; že nepřijdete spolu
k odsouzení. A zbytek dám do pořádku, až přijdu.