1 Korinťanům 11:1 Buďte mými následovníky, jako i já jsem Kristův. 11:2 Nyní vás chválím, bratří, že na mne ve všem pamatujete a ostříháte obřady, jak jsem je předal vám. 11:3 Ale chtěl bych, abyste věděli, že hlavou každého člověka je Kristus; a hlavou ženy je muž; a hlavou Krista je Bůh. 11:4 Každý, kdo se modlí nebo prorokuje a má zahalenou hlavu, hanobí jeho hlava. 11:5 Ale každá žena, která se modlí nebo prorokuje s odkrytou hlavou hanobí hlavu její, nebo jest všecko jedno, jako by byla oholena. 11:6 Není-li totiž žena přikryta, ať je i ostříhána hanba pro ženu být ostříhána nebo oholena, ať je přikryta. 11:7 Člověk by si totiž neměl zakrývat hlavu, protože jím je obraz a sláva Boží, ale žena je slávou muže. 11:8 Muž totiž není z ženy; ale žena muže. 11:9 Ani muž nebyl stvořen pro ženu; ale žena pro muže. 11:10 Z tohoto důvodu by žena měla mít moc na hlavě kvůli andělé. 11:11 Ale ani muž není bez ženy, ani žena bez člověka, v Pánu. 11:12 Nebo jako jest žena z muže, tak jest i muž skrze ženu; ale všechny věci Boží. 11:13 Posuďte sami: je hezké, když se žena modlí k Bohu nepokrytě? 11:14 Ani sama příroda vás neučí, že když má člověk dlouhé vlasy, má to je mu hanba? 11:15 Má-li však žena dlouhé vlasy, je to pro ni sláva, neboť její vlasy jsou dal ji za kryt. 11:16 Pokud se však někomu zdá, že je svárlivý, ani my nemáme takový zvyk církve Boží. 11:17 Tím, co vám oznamuji, vás nechválím, že jste přišli spolu ne k lepšímu, ale k horšímu. 11:18 Především, když se scházíte v kostele, slyším to tam být mezi vámi rozdělení; a částečně tomu věřím. 11:19 Neboť mezi vámi musí být také hereze, které jsou schváleny se mezi vámi může projevit. 11:20 Když se tedy sejdete na jedno místo, není to k jídlu Večeře Páně. 11:21 Nebo když jí jeden každý sám před sebou večeři, a jeden jest hladový a další je opilý. 11:22 Cože? Zdaliž nemáte domů k jídlu a pití? nebo vámi pohrdat Církev Boží a zahanbit ty, kteří tak neučinili? co ti mám říct? mám tě v tom chválit? Nechválím tě. 11:23 Přijal jsem od Pána to, co jsem vám také dal, Že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb: 11:24 A když vzdal díky, rozbil ji a řekl: "Vezmi, jez, to je." mé tělo, které se pro tebe láme: to čiň na mou památku. 11:25 Stejným způsobem také vzal kalich, když povečeřel, a řekl: Tento kalich je nový zákon v mé krvi: toto čiňte tak často, jak jste pij to, na mou památku. 11:26 Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete tento kalich, ukazujete Pánova smrt, dokud nepřijde. 11:27 Kdo by tedy jedl tento chléb a pil tento kalich Pán, nehodně, bude vinen tělem a krví Páně. 11:28 Ale ať člověk zkoumá sám sebe, a tak ať jí z toho chleba a pít z toho poháru. 11:29 Neboť kdo jí a pije nehodně, jí a pije zatracení sobě samému, aniž by rozeznával tělo Páně. 11:30 Mnozí jsou mezi vámi slabí a nemocní a mnozí spí. 11:31 Kdybychom se chtěli soudit, neměli bychom být souzeni. 11:32 Ale když jsme souzeni, jsme trestáni od Pána, abychom neměli být odsouzen se světem. 11:33 A tak, moji bratři, až se sejdete k jídlu, zůstaňte další. 11:34 Má-li kdo hlad, ať jí doma; že nepřijdete spolu k odsouzení. A zbytek dám do pořádku, až přijdu.