1 Korinťanům 2:1 A já, bratří, když jsem k vám přišel, nepřišel jsem s znamenitostí řeči nebo moudrosti, zvěstující vám svědectví Boží. 2:2 Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic jiného než Ježíše Krista, a ho ukřižován. 2:3 A byl jsem s vámi ve slabosti, ve strachu a ve velkém chvění. 2:4 A má řeč a mé kázání nebyly s lákavými lidskými slovy moudrost, ale v projevu Ducha a moci: 2:5 Aby vaše víra nestála v moudrosti lidské, ale v moci Boha. 2:6 My však mluvíme moudrost mezi dokonalými, ale ne moudrost tohoto světa, ani knížat tohoto světa, která zanikají: 2:7 My však mluvíme moudrost Boží v tajemství, dokonce skrytou moudrost, které Bůh ustanovil před světem k naší slávě: 2:8 Což neznal žádný z knížat tohoto světa, neboť by to věděli, nebyli by ukřižovali Pána slávy. 2:9 Ale jak je psáno: Oko nevidělo, ucho neslyšelo, ani neslyšelo vstoupilo do srdce člověka věci, které Bůh připravil kteří ho milují. 2:10 Ale Bůh nám je zjevil skrze svého Ducha, pro Ducha zkoumá všechny věci, ano, hlubiny Boží. 2:11 Neboť co člověk zná lidské věci, kromě ducha člověka, který je v něm? tak i věci Boží nezná nikdo, leč Duch Bůh. 2:12 Nyní jsme přijali ne ducha světa, ale ducha, který je z Boha; abychom mohli poznat věci, které jsou nám zdarma dány Bůh. 2:13 Které věci také mluvíme, ne slovy moudrosti člověka učí, ale které Duch svatý učí; srovnávání duchovních věcí s duchovním. 2:14 Ale přirozený člověk nepřijímá věci Ducha Božího jsou mu bláznovstvím, ani je nemůže poznat, protože oni jsou jsou duchovně rozlišováni. 2:15 Ale ten, kdo je duchovní, soudí všechno, sám je však souzen nikdo. 2:16 Nebo kdo poznal mysl Páně, aby ho poučil? Ale máme mysl Kristovu.