1 Korinťanům
2:1 A já, bratří, když jsem k vám přišel, nepřišel jsem s znamenitostí řeči
nebo moudrosti, zvěstující vám svědectví Boží.
2:2 Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic jiného než Ježíše Krista, a
ho ukřižován.
2:3 A byl jsem s vámi ve slabosti, ve strachu a ve velkém chvění.
2:4 A má řeč a mé kázání nebyly s lákavými lidskými slovy
moudrost, ale v projevu Ducha a moci:
2:5 Aby vaše víra nestála v moudrosti lidské, ale v moci
Boha.
2:6 My však mluvíme moudrost mezi dokonalými, ale ne moudrost
tohoto světa, ani knížat tohoto světa, která zanikají:
2:7 My však mluvíme moudrost Boží v tajemství, dokonce skrytou moudrost,
které Bůh ustanovil před světem k naší slávě:
2:8 Což neznal žádný z knížat tohoto světa, neboť by to věděli,
nebyli by ukřižovali Pána slávy.
2:9 Ale jak je psáno: Oko nevidělo, ucho neslyšelo, ani neslyšelo
vstoupilo do srdce člověka věci, které Bůh připravil
kteří ho milují.
2:10 Ale Bůh nám je zjevil skrze svého Ducha, pro Ducha
zkoumá všechny věci, ano, hlubiny Boží.
2:11 Neboť co člověk zná lidské věci, kromě ducha člověka, který
je v něm? tak i věci Boží nezná nikdo, leč Duch
Bůh.
2:12 Nyní jsme přijali ne ducha světa, ale ducha, který
je z Boha; abychom mohli poznat věci, které jsou nám zdarma dány
Bůh.
2:13 Které věci také mluvíme, ne slovy moudrosti člověka
učí, ale které Duch svatý učí; srovnávání duchovních věcí
s duchovním.
2:14 Ale přirozený člověk nepřijímá věci Ducha Božího
jsou mu bláznovstvím, ani je nemůže poznat, protože oni jsou
jsou duchovně rozlišováni.
2:15 Ale ten, kdo je duchovní, soudí všechno, sám je však souzen
nikdo.
2:16 Nebo kdo poznal mysl Páně, aby ho poučil? Ale
máme mysl Kristovu.