1 Kroniky
1S 17,1 Stalo se pak, když David seděl ve svém domě, že David řekl
Prorok Nátan, Hle, bydlím v domě z cedrů, ale v arše
Hospodinova smlouva zůstává pod závěsy.
17:2 Nátan řekl Davidovi: "Udělej vše, co je v srdci tvém." neboť Bůh je
s tebou.
17:3 A stalo se téže noci, že slovo Boží stalo se Nátanovi,
rčení,
17:4 Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin: Nebudeš stavět
mám dům k bydlení:
17:5 Neboť jsem nebydlel v domě ode dne, kdy jsem vychoval Izraele
do dnešního dne; ale šli ze stanu do stanu az jednoho příbytku
jinému.
17:6 Kamkoli jsem chodil s celým Izraelem, promluvil jsem ke komukoli z nich
soudci Izraele, kterým jsem přikázal, aby pásli lid můj, řka: Proč?
Zdaliž jste mi nevystavěli dům z cedrů?
17:7 Nyní tedy takto díš služebníku mému Davidovi: Toto praví
Hospodine zástupů, vzal jsem tě z ovčince, dokonce i z následování
ovce, abys byl vládcem mého lidu Izraele.
17:8 A byl jsem s tebou, kamkoli jsi šel, a sekal jsem
sežeň všechny své nepřátele od tváři tvé, a učinil tobě jméno podobné
jméno velkých mužů, kteří jsou na zemi.
17:9 Také ustanovím místo pro svůj lid Izrael a zasadím je,
a budou bydlet na svém místě a nebudou se více hýbat; ani
budou je synové bezbožnosti více plýtvat, jako při
začátek,
17:10 A od té doby, co jsem přikázal soudcům, aby byli nad mým lidem Izraelem.
Navíc si podmaním všechny tvé nepřátele. Navíc ti to říkám
Hospodin ti postaví dům.
17:11 A stane se, až uplynou tvé dny, do kterých musíš jít
buď s otci tvými, abych po tobě vzkřísil símě tvé, kteréž
bude z tvých synů; a zřídím jeho království.
17:12 On mi postaví dům a já navěky upevním jeho trůn.
17:13 Já budu jeho otcem a on mi bude synem, a svého si nevezmu
smiluj se od něho, jako jsem to vzal od toho, který byl před tebou.
17:14 Ale usadím ho ve svém domě a ve svém království navěky, i jeho
trůn bude upevněn na věky.
17:15 Podle všech těchto slov a podle všeho tohoto vidění se tak stalo
Nátan promluv k Davidovi.
17:16 Král David přišel, posadil se před Hospodinem a řekl: "Kdo jsem, ó?
Hospodine Bože, a co jest dům můj, kterýž jsi mne přivedl až sem?
17:17 Ale to byla maličkost v tvých očích, Bože; neboť i ty máš
mluvil o domě tvého služebníka ještě dlouho a rychle
pokládal mě podle postavení muže vysokého stupně, Hospodine Bože.
17:18 Co by ti mohl David více promluvit ke cti služebníka tvého? pro
znáš svého služebníka.
17:19 Hospodine, pro svého služebníka a podle svého srdce pospěš
učinil jsi všechnu tuto velikost, když jsi oznámil všechny tyto velké věci.
17:20 Hospodine, není nikoho podobného tobě a není žádného Boha vedle tebe,
podle všeho, co jsme slyšeli na vlastní uši.
17:21 A jaký jeden národ na zemi je podobný tvému lidu Izraeli, jehož Bůh
šel vykoupit, aby byl svým vlastním lidem, aby z tebe udělal jméno velikosti
a hrůzu, vyháním národy od lidu tvého, kterýž
z Egypta jsi vykoupil?
17:22 Lidu svému Izraeli jsi učinil svůj lid na věky; a
ty, Hospodine, jsi se stal jejich Bohem.
17:23 Nyní tedy, Hospodine, dej, co jsi o sobě mluvil
služebníku a o jeho domě buď pevně navěky, a čiň, jako ty
řekl jsem.
17:24 Ať se dokonce potvrdí, aby bylo tvé jméno velebeno navěky,
řka: Hospodin zástupů je Bůh Izraele, Bůh Izraele.
a nechť se utvrdí před tebou dům Davida služebníka tvého.
17:25 Neboť ty, můj Bože, jsi svému služebníku řekl, že mu vystavíš
dům: proto nalezl služebník tvůj v srdci svém, aby se dříve modlil
tě.
17:26 A nyní, Hospodine, ty jsi Bůh a tuto dobrotu jsi zaslíbil svému
služebník:
17:27 Nyní tedy nechť se ti zalíbí požehnat domu služebníka svého, že
bude před tebou na věky, neboť dobrořečíš, Hospodine, a bude
buď požehnán navždy.