1 Kroniky 1S 17,1 Stalo se pak, když David seděl ve svém domě, že David řekl Prorok Nátan, Hle, bydlím v domě z cedrů, ale v arše Hospodinova smlouva zůstává pod závěsy. 17:2 Nátan řekl Davidovi: "Udělej vše, co je v srdci tvém." neboť Bůh je s tebou. 17:3 A stalo se téže noci, že slovo Boží stalo se Nátanovi, rčení, 17:4 Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin: Nebudeš stavět mám dům k bydlení: 17:5 Neboť jsem nebydlel v domě ode dne, kdy jsem vychoval Izraele do dnešního dne; ale šli ze stanu do stanu az jednoho příbytku jinému. 17:6 Kamkoli jsem chodil s celým Izraelem, promluvil jsem ke komukoli z nich soudci Izraele, kterým jsem přikázal, aby pásli lid můj, řka: Proč? Zdaliž jste mi nevystavěli dům z cedrů? 17:7 Nyní tedy takto díš služebníku mému Davidovi: Toto praví Hospodine zástupů, vzal jsem tě z ovčince, dokonce i z následování ovce, abys byl vládcem mého lidu Izraele. 17:8 A byl jsem s tebou, kamkoli jsi šel, a sekal jsem sežeň všechny své nepřátele od tváři tvé, a učinil tobě jméno podobné jméno velkých mužů, kteří jsou na zemi. 17:9 Také ustanovím místo pro svůj lid Izrael a zasadím je, a budou bydlet na svém místě a nebudou se více hýbat; ani budou je synové bezbožnosti více plýtvat, jako při začátek, 17:10 A od té doby, co jsem přikázal soudcům, aby byli nad mým lidem Izraelem. Navíc si podmaním všechny tvé nepřátele. Navíc ti to říkám Hospodin ti postaví dům. 17:11 A stane se, až uplynou tvé dny, do kterých musíš jít buď s otci tvými, abych po tobě vzkřísil símě tvé, kteréž bude z tvých synů; a zřídím jeho království. 17:12 On mi postaví dům a já navěky upevním jeho trůn. 17:13 Já budu jeho otcem a on mi bude synem, a svého si nevezmu smiluj se od něho, jako jsem to vzal od toho, který byl před tebou. 17:14 Ale usadím ho ve svém domě a ve svém království navěky, i jeho trůn bude upevněn na věky. 17:15 Podle všech těchto slov a podle všeho tohoto vidění se tak stalo Nátan promluv k Davidovi. 17:16 Král David přišel, posadil se před Hospodinem a řekl: "Kdo jsem, ó? Hospodine Bože, a co jest dům můj, kterýž jsi mne přivedl až sem? 17:17 Ale to byla maličkost v tvých očích, Bože; neboť i ty máš mluvil o domě tvého služebníka ještě dlouho a rychle pokládal mě podle postavení muže vysokého stupně, Hospodine Bože. 17:18 Co by ti mohl David více promluvit ke cti služebníka tvého? pro znáš svého služebníka. 17:19 Hospodine, pro svého služebníka a podle svého srdce pospěš učinil jsi všechnu tuto velikost, když jsi oznámil všechny tyto velké věci. 17:20 Hospodine, není nikoho podobného tobě a není žádného Boha vedle tebe, podle všeho, co jsme slyšeli na vlastní uši. 17:21 A jaký jeden národ na zemi je podobný tvému lidu Izraeli, jehož Bůh šel vykoupit, aby byl svým vlastním lidem, aby z tebe udělal jméno velikosti a hrůzu, vyháním národy od lidu tvého, kterýž z Egypta jsi vykoupil? 17:22 Lidu svému Izraeli jsi učinil svůj lid na věky; a ty, Hospodine, jsi se stal jejich Bohem. 17:23 Nyní tedy, Hospodine, dej, co jsi o sobě mluvil služebníku a o jeho domě buď pevně navěky, a čiň, jako ty řekl jsem. 17:24 Ať se dokonce potvrdí, aby bylo tvé jméno velebeno navěky, řka: Hospodin zástupů je Bůh Izraele, Bůh Izraele. a nechť se utvrdí před tebou dům Davida služebníka tvého. 17:25 Neboť ty, můj Bože, jsi svému služebníku řekl, že mu vystavíš dům: proto nalezl služebník tvůj v srdci svém, aby se dříve modlil tě. 17:26 A nyní, Hospodine, ty jsi Bůh a tuto dobrotu jsi zaslíbil svému služebník: 17:27 Nyní tedy nechť se ti zalíbí požehnat domu služebníka svého, že bude před tebou na věky, neboť dobrořečíš, Hospodine, a bude buď požehnán navždy.